Jin a jang

Většina z nás už něco o čínské filosofii slyšela a zcela jistě víme o existenci termínů jin a jang, přinejmenším z jejich symbolické monády na tričkách a plakátech. Jako v ostatních věcech, nadužívání symbolu ovšem ubírá jeho síle. Abychom pochopili důležitost jinu a jangu, musíme jít daleko hlouběji než k běžné popové inkarnaci.

Jin a jang, symboly Taa, představují základní polarity existence. Napětí, konflikty a reconciliation mezi nimi řídí svět "deseti tisíc věcí", jak staří čínští mudrci označovali výraz nejvyšší konečnosti, tai-či, nemanifestované Jedno za manifestovaným Mnohým. Jin, temná strana, reprezentuje ženství, výživu a slabší aspekt reality. Jang, světlejší, je mužské, pevné, tvůrčí a silné (v jungiánské psychologii hovoříme o nevědomé a vědomé mysli, která musí nastolit dynamickou rovnováhu procesem individuace.)

V hexagramech knihy proměn jsou přerušované linie jinové, ženské. Nepřerušované linie jsou jangové, mužské. Sexuální analogie pak pokračuje v osmi základních trigramech. Číňané hovoří o tvořivém otci, přijímací matce, jejich třech dcerách a třech synech.

Tento téměř samozřejmý symbolismus vedl některé psychology k domněnce, že původem nepřerušovaných a přerušovaných linií jsou mužské a ženské sexuální orgány. Tradiční výklady jsou však daleko jemnější. Mudrci, kteří s knihou pracovali a kteří ji staletími transformovali, byli metafyzičtí krajináři. Pozorovali nebeské síly v prvcích a přírodních formách a projektovali je do osmi základních trigramů složených z jinových a jangových linií. Jang přichází z jihu, hory, kde je dost slunečního světla a severní strany řeky, ve které se světlo odráží. Jin vytváří protiklady. V různých perspektivách pak stejné přírodní a základní formy ztělesňují různé aspekty Taa. Vše se přitom neustále mění.

Tak jako v případě knihy proměn, původ symbolů jin a jang se ztrácí v mýtech. Filosof Jean Gebser to nazývá "předtvaré a primární paradigma bytí... nejen v tom, co je předlidské a co se vynořilo z času, kdy země ještě neexistovala." Názvy základních osmi trigramů knihy proměn nemají v čínštině žádný kontext. To naznačuje, že jejich původ leží mimo oblast Číny a dodává I-Ťingu ještě více záhadnosti. Náš každodenní život ve všech svých událostech – ať už se jedná o lásku a nenávist, muže a ženu, krizi a úspěch – naznačuje, že koncept jinu a jangu v zásadě odpovídá. Většina našich zkušeností se točí okolo, jak napsal Richard Wilhelm "neustálého obnovování stavu napětí mezi dvěma polaritami". "Moudrý muž" to ví a umí tuto tenzi mezi rozpouštějícím se jinem nebo utužujícím jangem spojit. Jinak každý sám o sobě vede k duchovní smrti. Tvůrčí život se vyvíjí novými a novými syntézami – tedy nikoli ve statické dokonalosti nebo naivní homogenitě, ale ve vývoji nových forem, spontánního řádu. Podobný problém komplexity a chaosu zaměstnává i dnes pozornost mnohých současných filosofů a vědců. Ve skutečnosti, jakmile rozeznáme, že I-Ťing a její filosofie je v zásadě jakási opakovaná struktura v rámci sebeorganizujícího světa smysluplných vzorů, uvědomíme si, že naši čínští předkové, na rozdíl od toho, co jsme si o nich donedávna mysleli, věděli o teorii chaosu už tisíce let před západem.